Bc. Jan Hotovec
Dovolte mi Vám představit životní příběh
Narodil jsem se s dětskou mozkovou obrnou – s tělesným zdravotním postižením, kterému s nadsázkou říkám skafandr. Omezil pohyb mého těla, ale nikdy nedokázal omezit hloubku mého vnímání, radost z tvoření, ani touhu být součástí světa, který nás obklopuje.
Každý den přináší nové výzvy, ale také nové důvody proč se usmát, růst a věřit. Na těchto stránkách nečekejte lítost – sdílím s vámi své skutečné příběhy v mé realitě života. Vzpomínky, které formovaly mou osobnost, rozhodnutí, která nebyla vždy snadná, i okamžiky, které mi daly sílu jít dál.
Ukazuji, že i se skafandrem se dá žít naplno – snít velké sny, tvořit, milovat, smát se, padat i znovu vstávat. A hlavně – žít s respektem k sobě i k druhým. Protože skutečné limity často neleží v těle, ale v pohledu, který na sebe a ostatní obracíme.
Tento příběh není o tom, co mi život vzal – je o tom, co mi dal. Je o odvaze jít svou cestou, o vděčnosti za lidi, kteří mě na ní provází, a o víře, že i rozdílnost nás může spojovat.
Děkuji, že se na chvíli zastavíte – a že mi dovolíte podělit se s vámi o to, jak vypadá svět z mé perspektivy.
Jak žiju se skafandrem?
Než mě začnete vnímat podle toho, co dělám, je pro mě důležité ukázat, kdo jsem pod tím vším.
Věřím v opravdovost, v sílu lidského spojení a v to, že příběhy – i ty obyčejné – mohou dávat smysl druhým. Mám rád klid i hloubku, ticho i slova, která něco znamenají.
Skafandr mi ukázal svět z jiné perspektivy – ne vždy snadné, ale o to silnější. Každý den se učím, že největší hodnoty nejsou vidět na první pohled.
Děkuji, že jste tu
2222 km za 111 Hodin 2014 - 2019
V letech 2014–2019 jsem byl součástí projektu Metrostav Handy Cyklo Maraton, který organizuje spolek Cesta za snem. Tento jedinečný cyklistický podnik spojuje zdravé i handicapované sportovce do jednoho týmu a během pěti dnů objíždí celou Českou republiku. Trasa měří přibližně 2 222 kilometrů, které je potřeba zvládnout v limitu 111 hodin.
V těchto letech jsem působil jako patron týmu Bronec Sport Cannondale. Pro mě to znamenalo být součástí týmu, podporovat jeho úsilí a sdílet společnou myšlenku – ukázat, že sport dokáže propojovat lidi bez ohledu na jejich zdravotní stav.
Na samotný start jsem si však musel počkat. V roce 2017 jsem se závodu nemohl zúčastnit kvůli operaci nohou a následné rekonvalescenci. Bylo to období trpělivosti, ale také vnitřní přípravy na chvíli, kdy se budu moci zapojit naplno.
Ta chvíle přišla v roce 2018. Poprvé jsem se mohl stát aktivní součástí maratonu a vydat se na cestu dlouhou 111 hodin a 2 222 kilometrů kolem celé republiky. Tento okamžik pro mě znamenal víc než sportovní výzvu – byl to symbol odvahy, spolupráce a víry, že společně dokážeme překonat i zdánlivě nemožné.
Právě díky této zkušenosti a spolupráci s organizací Cesta za snem vznikl také dokumentární film Dopisy z hlavy, který zachycuje část mého příběhu a myšlenku, že i život ve „skafandru“ může být plný pohybu, snů a lidského propojení.
Moje životní vize
Věřím, že každý člověk má své sny a představy o tom, jak by chtěl žít svůj život. Ani můj život se skafandrem tyto touhy neumenšil - naopak mi pomohl uvědomit si, co je pro mě skutečně důležité.
Jednou z mých velkých vizí bylo dosáhnout vysokoškolského vzdělání v oboru práva, protože věřím v hodnotu spravedlnosti, odpovědnosti a služby společnosti. Stejně tak si přeji najít kvalitní zaměstnání, které bude mít smysl, bude mě rozvíjet a umožní mi být užitečný druhým.
Vedle profesní cesty jsou pro mě ale stejně důležité i lidské hodnoty a vztahy. Mým přáním je vybudovat dlouhodobý pevný vztah a jednou založit rodinu, kde budou mít své místo vzájemná úcta, důvěra a láska.
Tyto vize nejsou pro mě jen vzdálenými cíli. Jsou spíše tichým směrem, který mi dává naději a motivaci každý den pokračovat - s pokorou, trpělivostí a vírou, že i se skafandrem lze jít životem naplno.
Dětství a základní škola
V roce 2005 jsem vstoupil do nové etapy svého života – byl jsem integrován na Základní školu ve Smržovce mezi ostatní běžné žáky. V tu dobu se nemluvilo o žádné inkluzi / integraci. Tato zkušenost mě hluboce formovala. Prožívat každý den se spolužáky, kteří viděli svět bez omezení, mě učilo porozumění, empatii i trpělivosti. Nešlo jen o učení ve třídě – šlo o to cítit, že patřím do skupiny a mám své místo.
Po škole jsem se intenzivně věnoval fyzioterapii, hipoterapii, plavání a dalším aktivitám, které mi pomáhali posilovat tělo, lépe vnímat svět kolem sebe a nacházet radost v pohybu. Bez podpory mých rodičů by tyto možnosti nebyly tak dostupné — jejich trpělivost, láska a vytrvalost mi dávaly oporu, kterou jsem potřeboval, abych se učil – nejen ve škole, ale i v životě.
Léta na střední škole
V roce 2014 jsem nastoupil na střední školu při Jedličkově ústavu v Praze, kde jsem studoval obor Sociální činnost. Bylo to období velké změny – poprvé jsem žil delší dobu mimo domov a učil se větší samostatnosti. Prostředí školy mě formovalo nejen po stránce vzdělání, ale i lidsky. Naučil jsem se lépe organizovat svůj čas, plánovat každodenní povinnosti a postupně přebírat větší odpovědnost za vlastní život.
Studium mi přineslo také hlubší vhled do oblasti sociální práce, psychologie, pedagogiky a práva, což byly obory, které mě začaly zajímat i z pohledu budoucnosti. Vedle studia jsem však zároveň musel zvládat i zdravotní výzvy, rehabilitace a náročné období operací nohou v letech 2016–2017, po kterých jsem se musel znovu učit chodit.
I přes tyto překážky jsem studium dokončil a v roce 2018 jsem úspěšně odmaturoval. Toto období pro mě znamenalo důležitý krok k větší samostatnosti a otevřelo mi cestu k dalšímu studiu i novým životním zkušenostem.
Předem děkuji
Studium Vysoké školy
Po úspěšné maturitě v roce 2018 jsem byl přijat na Metropolitní univerzitu Praha, kde jsem začal studovat obor Veřejná správa. V té době jsem měl jasnou představu, že se chci věnovat oblasti práva a veřejného života, a toto studium mi umožnilo získat pevné základy v právních i společenských tématech.
Studium pro mě nebylo jen o přednáškách a zkouškách. Musel jsem zároveň zvládat každodenní výzvy spojené s mým zdravotním stavem a organizovat si studium s pomocí osobních asistentů. Bylo potřeba plánovat každý krok – od dopravy na univerzitu až po zajištění zápisů z výuky. Právě toto období mě naučilo velké dávce trpělivosti, time managementu a samostatnosti.
Navzdory všem překážkám se mi podařilo studium úspěšně dokončit a v roce 2021 jsem obhájil titul bakaláře (Bc.). Tento moment pro mě znamenal důležitý milník – nejen akademický, ale i osobní. Byl to důkaz, že i cesta, která je někdy náročnější, může vést k cíli, pokud člověk vytrvá.
Po absolvování bakalářského studia jsem se krátce pokusil pokračovat ve studiu na Ekonomické fakultě Technické univerzity v Liberci, kde jsem nastoupil do programu Management podnikových procesů. Postupně jsem však zjistil, že tato cesta není tou, kterou chci dlouhodobě jít. Přesto mi tato zkušenost pomohla lépe pochopit vlastní směřování a otevřela prostor pro další profesní i osobní rozvoj.
Pracovní život
Moje pracovní cesta se začala formovat postupně během studia a po jeho dokončení. V roce 2021 jsem úspěšně obhájil titul bakaláře (Bc.) na Metropolitní univerzitě v Praze v oboru Veřejná správa, kde jsem získal pevné základy v oblasti práva a veřejného života.
Po studiu jsem začal hledat cestu, jak své znalosti a zkušenosti uplatnit v praxi. V roce 2021 jsem se podílel na tvorbě webových stránek pro projekt Eventime, kde jsem připravoval návrhy obsahu a grafického layoutu webu.
Od roku 2022 působím ve Sdružení Tulipán v Liberci jako obchodní referent, kde se věnuji vyhledávání veřejných zakázek, práci s informacemi a podporuji také některé komunikační aktivity organizace.
Vedle toho se věnuji také webdesignu a tvorbě webových projektů, kde propojuji technické dovednosti s osobním přístupem k lidem. Každý projekt vnímám jako prostor pro spolupráci a sdílení, kde nejde jen o technologii, ale o příběh a hodnoty člověka či organizace, pro které web vzniká.
Osobní život
Vedle práce a projektů se snažím žít život naplno i ve svém osobním světě. Život se „skafandrem“ mě naučil vážit si věcí, které se mohou zdát samozřejmé – přátelství, podpory rodiny, času stráveného s lidmi, kteří jsou mi blízcí.
Od roku 2018 žiji v bezbariérovém bydlení v Liberci, kde jsem si postupně vytvořil prostředí, ve kterém mohu být co nejvíce samostatný.
Velkou roli v mém životě hraje také pohyb a sport. I když moje tělo funguje jinak než u většiny lidí, snažím se zůstávat aktivní – ať už jde o cyklistiku, rehabilitaci nebo další aktivity, které mi pomáhají udržovat energii a rovnováhu.
Věřím, že skutečná hodnota života neleží jen v tom, čeho dosáhneme, ale především v tom, jaký vztah máme k lidem kolem sebe. Právě vztahy, vzájemná pomoc a otevřenost jsou pro mě tím, co dává každému dni hlubší smysl.